Vše o Flamencu...

Tanec (baile) sestává z mnoha různých stylů (palos). V tanci se každý styl vyznačuje typickými figurami a choreografickými prvky, které nejlépe vyjadřují pocit tanečníka nebo tanečnice (bailaor, bailaora) a korespondují emocím písně. Zpravidla pomalejší tance, jako je soleá a seguiriya, vyjadřují melancholii, smutek, bolest a utrpení spojené s láskou nebo smrtí. Hlavní důraz je dán na hloubku osobního vyjádření; taneční pohyby torza, ramen, paží a rukou jsou napjaté a pomalé, tanec se odehrává většinou na místě; podupů (zapateado) je minimum. Napětí pomalých a vážných pohybů se střídá s ostrými zastaveními pohybu (to je typické pro všechny styly flamenca). Tyto tance jsou označovány jako baile grande, což vyjadřuje nejhlubší emoční prožitek a ve zpěvu to odpovídá cante jondo. Tento styl je na celkové provedení nejtěžší.

Podle vážnosti tématu a nálady písní jsou pak tance označovány jako baile intermedio (tanec středně rychlý, stojí mezi pomalým jondem a veselým chicem) nebo baile chico (veselý, živý, optimistický projev),stejně jako u zpěvu. Veselejší tance jsou dynamičtější s rozsáhlejšími sekvencemi podupů, které se většinou stupňuje a končí nečekaným ostrým zastavením. Dále se používá ve větší míře palmas (tlesky). Typickým doplňkem regionálních tanců jako jsou sevillanas a fandangos předváděných na zábavách jsou kastaněty (castanuelas). Kromě tlesků, kastanět a pokřiků se doprovází tanečník také luskáním prstů (pitos). Tento rytmický doprovod je rozšířený především v mužských tancích, kde často nahrazuje krouživé pohyby rukou, typické pro ženský tanec.

Kvalita tance, jak u žen tak u mužů, se hodnotí podle duende, gracia, a compás.

Duende je těžko přeložitelný termín, který ve flamencu označuje hloubku a čistotu projevu a schopnost vzbudit u diváků silný emoční zážitek.

Gracia je elegance a ladnost pohybu, na rozdíl od prvního kriteria se toto vztahuje k estetice tance, ale zahrnuje i důstojnost a vznešenost.

Compás pak hodnotí muzikálnost tanečního interpreta, nebo-li schopnost udržet rytmus daného tanečního stylu přes náročné pauzy v tanci a contratiempa (synkopované podupy nohou).

Posledních třicet let se těší baile flamenco celkovému vzrůstu popularity, která sebou nese modernizaci a rozrůznění tanečních forem a škol. Už se nejezdí za flamencem jenom do Andaluských „kolébek tohoto tance", jako je Jerez de la Frontera, Huelva, Granada nebo Sevilla, ale především do Madridu nebo Barcelony, kde působí mnohé současné hvězdy a inovátoři baile flamenca. Mezi ně patří např. Joaquín Cortés, Belén Maya, Farruquito a Tomás de Madrid. Významnými osobnostmi tradičního tance jsou např. Merche Esmeralda, Lola Flores (známá hlavně jako cantaora), Manuela Carrasco a další.